Sta­ro­věká Féni­cie se nachá­zela na úzkém pruhu pobřežní kra­jiny při západ­ních sva­zích Liba­non­ského pohoří severně od Pales­tiny. Zemi roz­dě­lo­valy hor­naté výběžky. Nej­dů­le­ži­těj­šími obchod­ními a pří­stav­ními městy byly Tyros, Sídon, Bery­tos, Gubel, Arvad. Féni­cie pat­řila od roku 63 př. n. l. k řím­ské kolo­nii Syria. Fénická města žila samo­stat­ným živo­tem poli­ticky i kul­turně a měla i svůj pan­teon a svého bož­ského ochránce […]

Řím­ská kul­tura měla svůj jasný vzor v kul­tuře a umění sta­ro­vě­kého Řecka, Říma­nové navá­zali na umění Etrusků, Řeků a ucho­vali si při­tom svůj spe­ci­fický styl. Etruská kul­tura Etrus­kové byli nezná­mého (nein­do­ev­rop­ského) původu – byli pře­de­vším řeme­sl­níky, obchod­níky, námoř­níky a vojáky. Byli mezi nimi však také umělci a archi­tekti. Jejich písmo – etruš­tina – nebyla dopo­sud úspěšně roz­luš­těna, takže všechny infor­mace o nich […]

(domi­nus = pán) Diocle­ti­a­nus [čti Dio­kle­ci­a­nus] byl vojen­ský císař, který vládl v letech 284 – 305. Stal se císa­řem v době krize, v době roz­vrá­cené říše, a to jak po stránce hos­po­dář­ské, tak po stránce poli­tické. Jeho posled­ním před­chůd­cům se ale poda­řilo z nej­hlubší krize ale­spoň čás­tečně již vyma­nit, takže nepře­bí­ral říši v té nej­horší podobě. Chtěl říši zachrá­nit vytvo­ře­ním abso­lutní osobní moci císaře […]

(prin­ceps sena­tus = první v senátu; prin­ceps inter pares = první mezi rov­nými) Octa­vi­a­nus v prů­běhu občan­ské války sou­stře­dil ve svých rukou více funkcí, čímž poru­šil zákony repub­liky, a k poru­šo­vání staré ústavy dochá­zelo i nadále. Ospra­vedl­ňo­val to tvr­ze­ním, že je to nutné. V roce 27 před Kris­tem udě­lal gesto – totiž vzdal se před zase­da­jí­cím sená­tem moci a ozná­mil úmysl vzdá­lil se […]

Raná řím­ská repub­lika (509 – 265 před Kris­tem; repub­lika od latin­ského rés pub­lica = věc veřejná) Po vyhnání posled­ního krále Tarqui­nia Superba v roce 509 před Kris­tem pře­vzali moc patri­ci­ové, kte­rým pat­řily roz­sáhlé statky. Nově vzniklou repub­liku spra­vo­vali úřed­níci (magis­tráti, pojem zastře­šo­val všechny úřady včetně kon­zulů), kteří byli každý rok voleni růz­nými lido­vými sněmy (tri­but­ním, setni­no­vým (cen­tu­rij­ním)). Všechny úřady […]

Ita­li­kové žili v rodové spo­leč­nosti, jejich hlavní obži­vou bylo země­děl­ství a pas­te­vec­tví. Dle arche­o­lo­gic­kých pra­menů byl Řím vybu­do­ván prav­dě­po­dobně v 8. sto­letí slou­če­ním něko­lika latin­ských osad na řím­ských pahor­cích, území mezi nimi bylo odvod­něno, byla zalo­žena náměstí, z nich nej­zná­mější je Forum Roma­num, které bylo ohra­zeno. Z nej­vý­znam­něj­ších pahorků, na kte­rých byl Řím zalo­žen, uveďme ale­spoň Kapi­tol a Pala­tin. Je nutné podotknout, že ani […]

Řekové osidlo­vali jižní Itá­lii a Sicí­lii v prv­ním tisí­ci­letí (zhruba od 8. sto­letí) před naším leto­poč­tem. Zalo­žili kupří­kladu města Tarent, Kúmy (Kýmé) a Syrá­k­úsy. Řekové, spolu s Etrusky, před­sta­vo­vali nej­vý­znam­nější čini­tele ve vývoji ital­ské civi­li­zace kul­turně, eko­no­micky i poli­ticky. Dějiny řec­kých kolo­nií na Ape­nin­ském polo­ostrově úzce sou­vi­sely s vývo­jem samot­ného Říma.  Etrus­kové osidlo­vali seve­ro­zá­padní, ale také střední a čás­tečně i jižní část Ape­nin­ského polo­ostrova. V řečtině byli […]

Kul­tura sta­ro­vě­kého Řecka je spjata s myto­lo­gií a nábo­žen­stvím, postupně se však této závis­losti zba­vuje. Na pře­lomu 7. a 6. sto­letí vzniká filo­zo­fie jako pokus odpo­vě­dět raci­o­nálně na otázky týka­jící se světa a života (Jak vznikl svět, Co je jeho pod­sta­tou, Jak poznat svět, Jaký je smysl života, …) Sta­ro­řecké umění, myš­lení a filo­so­fie polo­žila základy evrop­ského vzdě­la­nosti. A nejen v oblasti […]

Kyk­lad­ské ost­rovy (Ege­ida) (3. tisí­ci­letí před Kris­tem) Na Kyk­lad­ských ost­ro­vech došlo již v před­my­kén­ském období k roz­voji kul­tury a obchodu. Význam­ným obchod­ním a nábo­žen­ským cen­t­rem byl pře­de­vším ost­rov Délos, kde se podle antic­kých mýtů naro­dili bohové Apollón a Arte­mis. Oby­va­tel­stvo Kyk­lad­ských ost­rovů se zabý­valo výro­bou nástrojů z kovů, bronzu; vyrá­bělo kera­miku bez hrn­číř­ského kruhu a sošky žen z mra­moru (žena jako sym­bol plodnosti […]

Období antiky je v jisté formě vyvr­cho­le­ním sta­ro­věku. Samotný pojem antika pochází z latin­ského antiqui­tas, což zna­mená mj. starý věk. Časově toto období spadá zhruba do období 1000 před Kris­tem – 500 po Kristu. Pojmem antika chá­peme nejen dějiny sta­ro­vě­kého Řecka a Říma, ale také dějiny zemí, které byly pod jejich vli­vem. Je třeba si uvě­do­mit, že nebýt antického […]