Dějiny pravěku

Doba kamenná

Paleolit (2,5 mil. - 10 tis. před Kristem)

(řecky palailos = starý; lithos = kámen)

Paleolit dělíme na čtyři období. V nejstarším paleolitu (2,5 mil. - 600 tis. před Kristem) lidé používali první kamenné nástroje, uzpůsobovali si je štípáním nebo otloukáním. Ve starém paleolitu (600 - 250 tis. let před Kristem) již používali štípané kamenné nástroje a pěstní klín. Ve středním paleolitu (250 - 40 tis. let před Kristem) zde žila chladnomilná mamutová fauna, lidé používali specializované kamenné nástroje jako nože nebo škrabadla, zpracovávali kůži, kosti a dřevo. V mladém nebo pozdním paleolitu (40 - 10 tis. let před Kristem) zde již žil homo sapiens sapiens, který vedle specializovaných kamenných nástrojů používal kostěné čepelové techniky, lovil koně, bizony i mamuty, zabýval se jeskynními malbami a vyráběním ozdobných předmětů. V tomto období člověk již dokonce stavěl ze dřeva a kůže první obytné stavby.

Nálezy: východní a jižní Afrika; Evropa - jihozápadní Francie, Španělsko; u nás - Koněprusy, Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova

Mezolit (10 - 7 tis. před Kristem)

(řecky mesos = střední)

Mezolit je obdobím geologické přítomnosti (mladší čtvrtohory), je to doba poledová, z Evropy ustupují ledovce, dochází ke změně klimatu, vymizejí velká zvířata, obživu zajišťuje lov drobné zvěře (pomocí luků a šípů). Člověk v této době již používal drobné kombinované nářadí. Lovil též ryby za pomocí harpun a udic. (přisvojovací hospodářství)

Neolit (mladší Doba kamenná) (7 - 3,5 tis. let před Kristem)

(řecky neos = mladý)

V neolitu přisvojovací hospodářství přechází v produktivní hospodářství. V zemědělství dochází k první společenské dělbě práce (k přirozené dělbě práce mezi mužem a ženou, mladými a starými). Dochází zde k neolitické revoluci. Základem obživy se stává zemědělství, lidé provádí žďáření lesů (přeměňují lesy v pole). Zemědělci již kypří půdu rýčem a motykou.

Důsledky neolitické revoluce:

Mění se způsob života v usedlý způsob života, lidé si staví trvalá obydlí, začínají zakládat vesnice, začínají s řemeslnou výrobou v hrnčířství (výroba nádob z dlouhých válečků hliněné hmoty), v tkalcovství (látky, oděvy), začínají s výrobou dokonalejších nástrojů (hlazené, vrtané, kombinované). Zemědělci již obdělávají pole, používají motyky, srpy, mlýnky na obilí.

Lidé osidlují oblasti s příznivými klimatickými podmínkami. Usazují se v na náhorních plošinách a v pohúří v přední Asii, postupně se šíří do povodí velkých řek (Eufrat, Tigris, Nil, Indus) a k pobřeží moře. Upevnilo se rodové zřízení (matriarchát). Rozhodující postavení v rodině měla matka jako zachovatelka rodu, rostl počet obyvatel, postupně osazovali území. Vznikaly nové vesnice, domy v nich stavěné byly asi 5 m široké a 40 m dlouhé. Když byla vesnice přelidněná, tak část lidí odešla a založila novou vesnici.

Podstatu světa si lidé vysvětlovali v náboženství. Přírodní jevy vysvětlovali působením nadpřirozených sil, docházelo k personifikaci bohů. V umění se objevovaly sošky žen, ozdobné nádobí, zdobení nádob rytím spirál (volut) - odsud volutová keramika. Podle výzdoby nádob se určují archeologické kultury (také podle způsobu pohřbívání).

Eneolit (3,5 - 2 tis. let před Kristem; v Orientu¹ dříve)

V eneolitu se rozvíjí zemědělství, používá se dřevěné oradlo tažené dobytkem, hlazená a vrtaná industrie. Rozvíjí se textil, hrnčířství a hornictví. Dochází k rozvoji obchodu (směnný charakter), a to především dálkového obchodu (obchod s jantarem, mědí, solí, kožešinami, obilím a dobytkem). Změny prožívá též společnost, a to růstem významu muže, zavedením patriarchátu a vznikem samostatných rodin. Rozšiřují se také rozbroje mezi jednotlivými kmeny (většinou chudé vs. bohaté) - s tím souvisí růst úlohy muže a tedy zavedení patriarchátu, jak již bylo řečeno.

Objevují se nádoby se zobákovitými nálevkovitými hrdly (kultura nálevkovitých pohárů) nebo zdobení hrdla nádoby otisknutím šňůrky (kultura šňůrové keramiky). Ve stejné době též nacházíme nádoby tvaru obrácených zvonů, většinou červené barvy s bílými vzory (kultura zvoncových pohárů).

Na předním východě se toto období nazývá chalkolit (doba měděná) - souvisí s objevem kovů a následně metalurgie. V tomto období na předním východě též došlo k vynálezu kola či prvnímu používaní oradla.

Doba bronzová (2. - 1. tisíciletí před Kristem; v Orientu¹ 4.-1. tisíciletí před Kristem)

V této době dochází ke zlomu ve vývoji pravěku, začíná se používat místo kamene bronzu jako slitiny mědi a cínu, především díky jeho snadné tavitelnosti. Dochází také ke druhé společenské dělbě práce (odděluje se řemeslo jako samostatná činnost, specializují se jednotlivá řemesla - například hutnictví, kovolitectví nebo kovotepectví).

Kultury doby bronzové byly tři, a to únětická (od naleziště v Úněticích u Prahy), maďarovská (starší doba bronzová) a mohylová (střední doba bronzová). Jako "lidé popelnicových polí" byli přezdíváni zemědělci mladší doby bronzové, kteří již znali kovové srpy, sekery a dláta, přilby, kopí, štíty, nádoby i šperky, znali též žárové spalování. Z mladší doby bronzové též pochází nálezy svědčící o uctívání božstev a rituálním obětování zvířat i lidí.

Dochází k diferenciaci společnosti (bohatě vybavené hroby náčelníků; naproti tomu chudě vybavené hroby obyčejných lidí).

Doba železná (1. tisíciletí před Kristem)

V době železné byla objevena železná ruda, začalo se zpracovávat železo, čímž došlo k základní změně ve vývoji společnosti a především k jeho urychlení, což vedlo k rozkladu rodové společnosti. Častá naleziště železné rudy umožňovala vyrábět ze železa více výrobků (hlavně dokonalejší a odolnější nástroje).

Tak tedy dochází ke vzniku přebytku, a zároveň s tím ke směně, majetkovým rozdílům a k rozdělení společnosti na majetné a nemajetné, mocné a nevlivné.

Dobu železnou členíme na starší a mladší. Starší doba železná se nazývá halštatská (podle pohřebiště v Hallstattu v Rakousku), zatímco mladší (od 5. stol. před Kristem) nazýváme laténským obdobím (podle archeologického naleziště La Téne ve Švýcarsku).

Střední a západní Evropu osidlovali Keltové, kteří útočili na oblasti římského impéria. Na našem území žili válečníci Keltů, kteří si podmanili původní zemědělské obyvatelstvo. Keltští válečníci byli znalí mnoha řemesel, znali již hrnčířský kruh i sklo; keramiku polévali emailem, z železa vyráběli radlice, kosy, mlýnky na obilí; používali dokonce i peníze; budovali opevněná hradiště (oppida), kde žili velmožové.

Oppidum bylo středisko řemesel; nejznámější jsou Závist u Prahy (u Zbraslavi) a Strádonice u Berouna. Tato oppida jsou doposud zahalena mnoha nejasnostmi. Jedna z nich je například jejich umístění. Většina stojí stranou úrodné půdy i stranou od hustěji osídlených oblastí. I jejich stavba byla neobvyklá, protože (snad jen kromě Závisti u Prahy) se všechna stavěla tzv. na zelené louce, tj. na dříve neobydleném území. Domníváme se, že jejich lokalita je nějak spojena s výskytem nerostných surovin, nebo že tvořila centra na obchodních cestách. Možné také je, že tito vyspělejší Keltové nechtěli zasahovat do života původního obyvatelstva, možná také zčásti keltského původu. Oppida byla na svoji dobu neobvykle velká (kolem 200 hektarů), bydlelo v nich několik tisíc obyvatel. Byla obehnána hradbami (palisády) se vstupními branami, uvnitř různé čtvrti (řemeslnické, obchodní, správní, obytné), ulice. Také neznáme příčinu jejich zániku (resp. vylidnění). Jen málo z nich se totiž dočkalo příchodu Germánů (např. v severozápadních Čechách); naproti tomu např. na Moravě dlí mezi "zmizením" Keltů a příchodem Germánů větší časová mezera, o níž zatím nevíme nic.

Keltská společnost byla tvořena několika vrstvami obyvatel - vladnoucími válečníky, rodovou aristokracií, kněžími (tzv. druidové) a řemeslníky a rolníky.

Majoritní podíl keltských kmenů žijících na našem území tvořil kmen Bójů (Bohémi), a proto se naší zemi říkalo Boiohémum (nyní různé obdoby, např. Bohemia). První písemnou zprávu o historicky známých obyvatelích napsal římský geografik a historik Strabón.

Na přelomu prvního století před Kristem dochází k postupnému zániku keltské kultury společně s přesunem germánských kmenů, kteří na naše území přicházejí ve druhém století po Kristu. Bylo to způsobeno pravděpodobně tím, že Keltové nikdy nevytvořili stát. V Čechách se tedy usídlil germánský kmen Markomanů, na Slovensku Kvádové. V průběhu 4. až 6. století po Kristu dochází ke Stěhování národů, které bylo způsobeno vpádem Húnů z Asie (více viz zde), jejichž vlivem se na naše území dostali Slované.

¹ ve vyspělých oblastech (Staroorientální státy)