tisk této stránky

Anglie v raném středověku NOVÉ

Původní keltské obyvatelstvo britských ostrovů se vymanilo z nadvlády Římanů v roce 410 po Kristu, kdy Británie přestala být římskou kolonií a stala se nezávislým státem.

V polovině 6. století sem začaly přicházet germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů (obecně Anglosasové), kteří se usadili nejprve na východním pobřeží a poté pokračovali v invazi západním směrem. Soustředili se hlavně na úrodnou půdu - méně úrodnou půdu ve Walesu a Skotsku nechali Keltům. Keltové obývali také Irsko. Nepředpokládá se, že by při invazi bylo keltské obyvatelstvo z daných oblastí úplně vymýceno - domníváme se, že počet původních obyvatel se pohyboval mezi třemi a čtyřmi miliony, zatímco Anglosasů mohlo být něco mezi 10 a 30 tisíci. Nicméně mnoho obyvatel odešlo - část z nich se přeplavila přes kanál La Manche (anglicky English Channel) do Francie, kde dali vzniknout kraji zvanému Bretaň (Brittany - Malá Británie).

Anglosasové se sice s křesťanstvím setkali již dříve, mj. také od keltského obyvatelstva (Keltové v Irsku přijali křesťanství již v 5. století), ale o opravdové christianizaci můžeme hovořit až v souvislosti s příchodem římských misionářů vyslaných papežem Řehořem I. Velikým roku 596. Střediskem katolické církve se stalo arcibiskupství v Canterbury. Prvním arcibiskupem z Canterbury stal (sv.) Augustin († 604), který založil známou Canterburskou katedrálu.

Počínaje rokem 793, kdy se uskutečnil první útok na klášter v Lindisfarne, podnikali do anglosaských království časté nájezdy Vikingové, především dánské kmeny. Ti postupně ovládli sever Anglie a podnikali nájezdy na další a další území. Až na konci 9. století se jim postavil Alfréd, král Wessexu, který sjednotil anglosaská království, nazýval se králem Anglie a nám je známý pod jménem Alfréd Veliký (849? - 899). Ten několikrát porazil Vikingy a vytlačil je na území severně od řeky Temže (podle Alfréd-Guthrumovy mírové smlouvy pocházející z roku mezi 878 - 890).

Situace se výrazně změnila až v roce 1066, kdy zemřel Eduard Vyznavač (1004? - 1066), aniž by po sobě zanechal dědice. Bezprostředně po jeho smrti se trůnu zmocnil Harold Godwinson, anglosaský šlechtic a syn Godwina, hraběte z Wessexu. O trůn se ale ucházel také Harald III., král norský a Vilém, vévoda normanský. Norský král Harald se vylodil na anglickém severovýchodním pobřeží v září 1066. S vojskem krále Harolda se setkal v bitvě u Stamfordského mostu (Stamford Bridge) 25. září 1066, kde zvítězili anglosasové a norský král v bitvě padl. Jak už to tak bývá, když se dva perou, třetí se směje - v tomto případě byl oním pověstným třetím Vilém, vévoda normanský, který se společně se severofrancouz-skými a německými rekruty vylodil v Anglii 28. září 1066 a obsadil tehdy ještě dřevěný hrad Hastings. Harold spěchal se svým vojskem oslabeným bitvou s Nory, aby Viléma vyhnal ze svého panství. Vlastní bitva u Hastings se odehrála 14. října 1066. Proti sobě stál zhruba stejný počet vojáků - odhaduje se asi na 8 tisíc na každé straně. Bitva skončila vítězstvím normanského vévody, kterému se začalo říkat Vilém Dobyvatel (William The Conqueror), a který se tak stal anglickým králem. Členové Vilémovy družiny se staly novou vládnoucí vrstvou a tudíž i francouzština, která byla jejich jazykem, se stala dvorním jazykem.